Prohlášení Josefa Voborníka ml. ze dne 11.února 2009
Ráno 10.2. 2009 jsem se shodou okolností díval na pořad vysílaný TV Nova, Snídaně s Novou, a ve zprávách jsem zachytil prohlášení tiskové mluvčí Policie ČR v Sokolově o nehodě mého bratra. Docela mě šokovalo, že paní mluvčí prohlásila, že panu Révayovi hrozí za ublížení na zdraví až 5 let vězení. ( Odkaz na tyto zprávy http://archiv.nova.cz/multimedia/snidane-s-novou-10-2-2009-zpravy-6-00.html - zpráva začíná zhruba od 2. minuty). Zaráží mě skutečnost „ za ublížení na zdraví“. Kde jsou dva nevinní mrtví lidé, kde je neposkytnutí první pomoci, a kde je alkohol za volantem? Jeho výši mu sice už nikdo nedokáže, ale podle svědků z něho byl cítit, což je nepřímý důkaz, ale alespoň nějaký důkaz. První pomoc poskytl pan Révay pouze sobě a to tím, že volal právníkům, jak se má chovat, jak má jednat. Toto jednání je znakem toho, že rozhodně v šoku nebyl.
Nedá mi to, abych nesrovnával.
Podobná nehoda se stala na Klatovsku, kde opilý cizí státní příslušník, též po požití alkoholu, zabil v autě 3 lidi. Ten byl vzat do vazby a hrozí mu za ublížení na zdraví s následkem smrti až 10 let.
Jako jediný rozdíl vidím v tom, že pan Révay se odmítl podrobit dechové zkoušce a následnému odběru krve a je občanem ČR.
Nevzatí pana Révaye do vazby, bylo pochybení vyšetřovatele, jak potvrdila inspekce.
Vyvstávají mi na mysl otázky „Kdy se tedy klasifikuje smrt?“ „Kdy je vlastně člověk mrtvý kdy je správná definice smrti?“, když tohle se u nás stále klasifikuji jako ublížení na zdraví. Když se nad tím zamyslím, jakou má vlastně cenu život, co jsme? Jsme jen čísly? Jen čísly, kdy ta menší jsou utlačována, přebíjena těmi většími. Kdy někdy jde do extrému malé hodné slušné číslo je přebyto velkým esem, které má kamarády mezi králi. Teď díky tomu, že selhal i jedinec policista, který byl v danou chvíli na místě a neodvedl dobře svou práci, není viník tam, kde by měl být, totiž ve vazbě. To, že byl krátce ve službě (po škole), není omluvenka v žádném případě. Jak by asi vysvětlil 4 malým dětem, že díky jeho neodbornému jednání viník nehody běhá na svobodě a ono svého tatínka a maminku již nikdy neuvidí. To, že obětem nebylo ublíženo na zdraví, ale jsou mrtví, pozná i malé dítě. Plně doufám, že kvalifikace „ublížení na zdraví“, byl jen přehmat, a že státní zástupce a následně soudce tento čin překvalifikují.
Zákony nahrávají pouze těm, kdo v nich umí chodit, kdo je vytvořili a umí se v nich pohybovat.
Proto ty, kdo píší, že zákony jsou dostačující, nepřesvědčili jste mne.
Josef Voborník ml.
